10 důvodů, proč nenasloucháme

redakce

Jednou z cest, jak se naučit lépe naslouchat, je identifikovat hlavní důvody, proč nenasloucháme nebo nasloucháme špatně.

Aktivní naslouchání znamená být vždy v bdělém stavu, tělem i duchem přítomen, kdykoli nám druzí lidé něco říkají. Znamená také aktivní a opravdový zájem o potřeby a pocity druhých. Zde je tedy 10 překážek aktivního naslouchání:

Člověk často zaujímá dualistickou pozici, která spočívá v tom, že on má pravdu, kdežto druhá osoba se mýlí. Dualismus tohoto druhu podporuje sklon člověka zabývat se v duchu přednostně otázkou, jak dokázat svoji pravdu, a nevěnovat plnou pozornost tomu, co říká druhá osoba. Lepší řešení je vyjadřovat přímo svoje vlastní myšlenky a pocity bez potřeby mít ve všem pravdu. Takový postoj umožňuje projevit sám sebe a na druhé straně se zájmem naslouchat druhým lidem.

Když vyvstane nějaký problém, člověk obvykle věří, že za tím je chyba toho druhého. Pak se začne hrát kontraproduktivní hra na hledání viníka. Alternativou je vlastnictví problému založené na identifikaci určitých sdílených potřeb a společné odpovědnosti. Především jde o potřebu odstranit problém.

Stává se, že člověk začne litovat sám sebe a brát věci tak, že druzí lidé s ním zacházejí neférově, protože jsou necitliví a sobečtí. K tomu dochází například tehdy, když člověk dělá věci za druhé lidi, aniž by o to byl požádán nebo k tomu měl jejich souhlas; málokdy se mu dostane nějakého vděku. Uvědomělé a vůlí podporované aktivní naslouchání s úmyslem porozumět druhým lidem je v takovém případě lék proti tomuto problému.

Chování člověka může přispět ke vzniku interpersonálních problémů, aniž si přitom uvědomuje, že on je "vlastníkem" problému. Má slepé místo ve vnímání toho, jak svým chováním ovlivňuje ostatní. Řešení je podobné jako v předchozím bodě.

Člověk se bojí kritiky do té míry, že není s to naslouchat, když někdo hovoří o něčem negativním nebo nepřijatelném. Místo nestranného naslouchání a snahy porozumět nastupuje potřeba bránit sám sebe.

Člověk se cítí nesvůj, když je kontrolován a když dostává instrukce, jak a co má udělat. Vnímá takovou situaci tak, že nad ním druzí lidé dominují, takže se musí bránit. To signalizuje nedostatek sebedůvěry.

Člověk má pocit, že si zaslouží lepší zacházení ze strany ostatních lidí, a je frustrován, když se s ním tak nejedná. Takový postoj podlamuje schopnost člověka naslouchat a porozumět potřebám a myšlenkám druhých lidí.

Člověk chce to, co chce, a pokud to nedostane, chová se konfrontačně nebo vzdorovitě. Chybí mu zájem o myšlenky a pocity druhých lidí a právě v tom je jeho bariéra naslouchání. Uvědomit si tuto překážku a překonat ji je extrémně obtížné.

Taková vlastnost člověka zahrnuje přesvědčení, že druzí lidé, pokud jim bude naslouchat, s ním budou manipulovat. Takovému člověku chybí empatie a snaha porozumět.

Člověk s tímto sklonem se snaží pomáhat lidem, když potřebují někoho, kdo je vyslechne a porozumí jim. Pojem "pomoc" ale v tomto případě spočívá ve snaze nacházet a předkládat ostatním hotová řešení, když jsou frustrováni, raněni či rozzlobeni. Ovšem ten, kdo poskytuje takovou "pomoc", si obvykle nedá práci, aby nejprve pozorně vyslechl, co o tom soudí druhá osoba, jak vnímá danou situaci a co potřebuje. Často se nedočká vděku.

- pn -

Převzato z časopisu Moderní řízení, podle www.insite.cz, výtah

Co dodat k desateru?

Pavel Náhlovský, nezávislý konzultant

Aktivní naslouchání je z určitého úhlu pohledu skutečně dovednost, kterou si lze při dobré snaze osvojit. Jenže to má háček. Některým lidem můžete stokrát říkat, že mají projevovat zájem o lidi, utišit sami sebe a naslouchat jim, oni se však k tomu nedokážou přimět.

I pokud zlepšení nastane, nebývá podstatné a trvalé, protože zpravidla nejde "od srdce". Lidé s těmito problémy se orientují spíše sami na sebe než na druhé lidi a změna by se musela týkat v první řadě této orientace.

Z jiného úhlu pohledu je totiž aktivní naslouchání otázkou životní orientace a charakterových kvalit člověka. Většinou jsme příliš silně orientováni sami na sebe a na svoji životní a profesní úspěšnost. Když ale začneme nezaujatě přemýšlet o druhých lidech, uvědomíme si, za co všechno jim vděčíme, jak jsme na nich často závislí a jaká trápení oni musejí snášet. Pak se začneme více zajímat o druhé lidi a pomáhat jim k dobru a úspěchu. A promítneme toto prozření do své životní orientace. Zákonitě se to pak projeví ve výrazně lepší schopnosti naslouchat.

K zásadnímu zlepšení potřebujeme dobré sebepoznání, vysokou sebedůvěru a dobrý charakter. K tomu nám sotva pomůže jeden seminář. Spíše je potřeba kouč, který by nás provedl úskalími změny životní orientace.