Bek sám

drmolil můj tatínek, když byl ještě hodně maličký, a přeloženo do řeči dospělých to znamenalo "Bohoušek to udělá sám" (co se týče jména, trpěla naše rodina dlouhodobě na jméno Bohuslav). Hláška Bek sám tak záhy předznamenala jeden z povahových rysů tatínka a stala se součástí rodinného slovníku, který jsem převzal i já. Naneštěstí se ukázalo, že povahový rys Bek sám je dědičný, takže i já měl odmalička tendenci odstrkovat své okolí od všeho důležitého, čím jsem se zabýval, a dělat si to po svém. Dobře si pamatuji, jak jsem trpěl, když mě tatínek nechtěl půjčit šroubovák, abych si opravil setrvačník autíčka. Raději to vzal do svých rukou a mě odehnal. No nic, počkal jsem si, a pak jsem potají se šroubovákem v ruce zkontroloval výsledek jeho práce. Jasně že to byl konec autíčka, ale kdyby na mě tatínek místo odehnání dohlížel, nemuselo se to stát. A nebo jindy, to už jsem byl trochu větší, jsem si chtěl pouštět desky, ale tatínek mě nechtěl zasvětit do ovládání své úžasné hi-fi věže ze západního Německa a já se pokaždé musel doprošovat "tatínku, pusť mi Mládka". Jenže sotva jsem se ocitl sám doma, bylo nutné vyzkoušet, co je tak složitého na ovládání všech těch čudlíků, páček a hejblátek. O koncepci intuitivního ovládání neměly počátkem osmdesátých let firmy ani ponětí, a tak bylo třeba se s přístrojem seznámit metodou pokus-omyl. Co čert nechtěl, jako nejslabší článek - a to doslova - se ukázala přenoska. Jo, kdyby mě tatínek zasvětil do tajů pouštění gramodesek, mohl si je na tom svém gramofonu pouštět dodnes. Dědičnost povahového rysu Bek sám se však s člověkem táhne celý život, a tak dnes odstrkuji svého syna, když se sápe po šroubováku, aby vyspravil některou ze svých hraček. Znáte to, tatínek to přeci umí nejlíp. A věřte tomu nebo ne, o svou první gramofonovou přenosku jsem přišel, když byly synovi asi dva roky, o druhou přenosku pak před půl rokem, kdy bylo synovi osm let (nepřiznal se, pacholek). Pokud taky trpíte syndromem Bek sám, tak mi jistě dáte za pravdu, že je velice těžké říct někomu druhému "pojď a dělej to se mnou". To je i důvod, proč tolik firem přes proklamace typu "nasloucháme našim zákazníkům" stejně ve finále přijímá ta svoje "osvědčená" řešení. Vždyť mi přeci víme lépe než zákazník, co je pro něj opravdu dobré. Což se ale někdy překonat a zkusit model

Bohoušek s vámi!

Bohuslav Bohuněk
šéfredaktor